Tobíkovy první Vánoce

Tak máme za sebou první Tobíkův Štědrý den, jelikož je to ještě malé miminko, moc z toho neměl, ale světýlka na stromečku jsou přece jen zajímavá :-) Během večeře krásně spinkal a po večerním papání si hned vyzkoušel první dáreček, a to super lehátko. Od teď už na mámu uvidí a nebudou ho nutit pořád spát jen v postýlce.

Tobík dostal kupu dárečků, zatím od nás a dědečka a tety z Nupak, prarodiče v Rosicích jsou nachlazení, tak tam pojedeme, až budou zdraví. Dostal lehátko, krásnou hrazdičku s hračkami, prima hrací deku, co se dá dát i ven na trávu, kupu hraček a chůvičky Phillips :) Hračky určitě brzy ocení, zatím na ně jenom kouká, ale každým dnem objevuje svět a hračky v něm budou hrát důležitou roli.

No upřímně, nejvíc se na hraní těší máma s tátou, už mají naplánováno, jak budou stavět z lega, z kostek a samozřejmě z Merkura :)

Tobikův první měsíc

Hrozně rychle to uteklo a náš drobeček má za sebou první měsíc. Když jsme si ho přivezli z porodnice měl deset dnů, jen papal a spinkal, prostě andílek. Trochu ho potom začly trápit prdíky, tak se z večerního spinkání stalo večerní uspávání, no Tobík nám dal zabrat. Chvilinku trvalo než jsme se naučili poznávat důvody pláče, zda má hlad, je unavený, je mu teplo nebo se prostě nudí, případně zda má v plence nadělení. Dneska už to téměř vždy poznáme.

Je skvělé, že při spinkání nevadí Tobíkovi hluk, můžu mýt nádobí, poslouchat hudbu nebo koukat na telku, ani vysavač ho neprobudí.

Třetí víkend po příjezdu z porodnice Tobíka navštívila babička a dědeček z Rosic a taky prababička, byli tu celý víkend. Tobík byl v sedmém nebi, pořád ho někdo choval, to se mu líbilo.

Dědeček z Nupak je u nás každou chvilku, Tobík se rád chová. Taky k nám chodí teta Kája, která už Tobíka umí přebalit a nakrmit, ale nejlíp ji jde chování. Když je o víkendu doma, tak si ji volám na hlídání, jen ať si Tobík zvyká na lidi kolem.

Taky jsme začli chodit k paní doktorce Kalinové na kontrolu váhy. První týden toho moc nepřibral, ale druhý týden už šla váha krásně nahoru, 3.týden - 2930g (49cm),4.týden - 3220g (51cm), 5.týden - 3500g (53cm),6.týden 3720g (54cm). No z malého hubeného mimi se stává krasný puclík. Říkáme mu Bublinko :)

A jak baští, no "ten kluk nás jednou sní". Jelikož není kojený (prostě je to lenoch, dlouhý pobyt v inkubátoru (a to že se nesměl namáhat kvůli srdíčku), nemožnost kojení na začátku jeho života ho zlenivělo, takže kojíme jako předkrm), baští mléko značky Beba 1 HA a moc mu chutná, po příjezdu z porodnice baštil 40ml na jedno papání a v jednom měsíci už hravě zvládal 80ml :)

Když je pěkné počasí, tak chodíme na procházky s kočárkem, musím trochu manévrovat, abych uřídíla kočárek a psa Bilbu, ale zvládáme to bravurně. Jen Bilbo moc nekouká na cestu a občas se připlete před kočárek, to je potom menší kolize. Na terase spí Tobi v kočárku i dvě hodiny, samozřejmě dokonale zachumlaný.

Tobík je hodné mimi. Moc ho baví koupání. Hlavním koupačem je táta, kterému to už jde pěkne od ruky. Tobík je ve vaničce klidný a jen kouká na to co se to s ním děje.

Je zajímavé, že při přebalování tátu nepočurá, ale mamka se už musela několikrát převlíkat, holt nejsem dost rychlá :-) Být rozbalený na přebalovacím pultíku, to je paráda. Může kopat nožičkama, nic ho nebrzí, no že občas počůrá všechno kolem, to neva, máme totiž takovou kupu oblečení, že si můžem vybírat a kombinovat.

Tobíkův první měsíc proběhl v pohodě, srdíčko pracuje v pořádku, Tobík se nezadýchává a ani nemodrá. Po první kontrole v Motole 9.12.2008 byla paní doktorka s jeho zdravotním stavem moc spokojená, Tobík byl při vyšetření vzorný, krásně usnul. Udělali mu EKG a sono srdíčka. Další kontrola nás čeká až v únoru 2009, kdy mu budou dělat více vyšetření (krevní testy, Ekg, sono, genetika).

Vánoce jsou tady

Konečně jsem se dokopala k nějaké užitečné činnosti. Naučila jsem se vytvářet scrapbook, tedy digi koláže z fotek a obrázků a zde dávám první výtvor. Celkem dobré ne na amatéra.

Jak to bylo po porodu

Z narkózy jsem se probudila ráno kolem 9té, ležela jsem na JIPu, musím říct, že jsem byla celkem v pohodě, jizva sice bolela, já jsem stále byla oblbnutá práškama, ale jinak fakt v pohodě. Bohužel jsem u sebe nemohla Tobíka mít. Byl po porodu umístěn v inkubátoru, kde ho nejen zahřívali, ale také mu trochu přidávali kyslík. Jakmile mne přemístili po poledni z JIP (byla jsem bez komplikací a nutně potřebovali místo pro další), tak za mnou mohl Honza. Tobíka jsem poprvé viděla z fotky v mobilu, večer mě Honza mohl na vozíku převézt na OPN2 oddělení, kde náš poklad ležel.

Když jsem ho viděla v inkubátoru, nevěřila jsem, že tak krásné miminko je náš Tobiášek. Spokojeně spinkal, mohla bych se na něj dívat hodiny, ale první vycházku jsem měla jen 10minut :(

Bohužel hned po porodu zjistili lékaři, že má Tobík vrozenou srděční vadu. Hned druhý den ho převezli na kontrolu do Motola na kardiocentrum, kde jeho vadu definovali jako Fallotou tetralogii. Byl to šok. Naštěstí je tato vada lehce operovatelná, takže někdy mezi 6-12 měsícem věku provedou Tobíkovi korekci vady a měl by mít pokoj na celý život. Jen vrcholový sportovec z něj nikdy nebude, což mě osobně nijak nevadí a Tobi si určitě najde lepší cíl než se třeba honit za míčem.


Z pooperačního u JIPu mne pustili druhý den, to jsem už ráno byla schopna vstát a dát si sprchu. Neříkám, že to nebylo náročné, jizva bolela, nohy byly ztuhlé, ale podařilo se a do večera jsem už vesele běhala po svých. Šla jsem ležet na oddělení pooperační (gynekologie), nic blíž Tobíka nebylo a on stále ležel v inkubátoru. Od třetího dne jsem za ním však pravidelně chodila, učila jsem se přebalovat, krmila ho stříkačkou. Teprve čtvrtý den jsme ho mohla poprvé přiložit k prsu, ale byl docela slabý, takže první pokusy nestály za řeč a navíc mi to povolili jen 2x za den :(

Kojit jsme se v porodnici nenaučili, Tobík se nesměl namáhat a flaštička pro něj byla snadné a bezpečné řešení. Takže jsme z porodnice odcházeli s flaškou a mlékem BEBA 1 HA a mě čekalo odstříkávání mléka, což dělám dodnes. Tobík se už v kojení zlepšil, ale už je to takový malý lenoch, takže to má spíše jako předkrm a pak hurá mámo dej mi flašku.

Na pokoj s miminkem jsem mohla až šestý den, bylo to krásné, konečně jsem měla své miminko u sebe, už žádný inkubátor, žádné běhání skr oddělení. Tobík byl od začátku moc hodné mimi, krásně baštil a spinkal. Jen kdyby nás sestřičky nenutily baštit co tři hodiny, to je bohužel problém našich porodnic. Potřebují mít pevný režim, a tak jsem musela Tobika občas budit z hlubokého spánku, aby se nabaštil. Potom samozřejmě u flašky usínal a o jídlo neměl zájem. Doma jsme to hned zrušili a Tobík si sám říká, kdy má hlad.

Ještě jsem zapomněla dodat, že čtvrtý a pátý den strávil Tobi fototerapií, protože kvalitně zežloutl.

Domů nás pustili v pátek, tedy devátý den po porodu. Honza si pro nás přijel a já jsem si oddychla, že se po 14ti dnech zbavím nemocničního prostředí.

Všem v Podolí bych chtěla poděkovat, za skvělou profesionální práci. Nesetkala jsem se ani s ošklivou sestrou či lékařem a se svačinářkama jsem v pohodě kamarádila :) Jen ten přístup ke kojení by mohli zlepšit. Laktační sestra příliš nepomáhá, zejména když se člověk musí naučit odstřikávat, aby rozjel a zejména udržel laktaci.

Jak se Tobík narodil

Tobík se narodil úplně jinak, než jsem si představovala. Oficiální termín zněl 3.12.2008, tak jsem si plánovala, jak na konci listopadu napeču cukroví, jak si dodělám úklid bytu a dokoupím poslední chybějící dárky, ovšem všechno bylo jinak. 7 listopadu mě gynekoložka po změření tlaku ihned poslala do Podolí, že se ji to nějak nelíbí, tak jsem si řekla kouknout na mě, udělají monitor, vyfasuju prášky na snížení tlaku a půjdu domů, to byl veliký omyl.

V ambulanci mi tlak přeměřili a konstatovali, že je fakt příšerný, no 160/110 asi není nic pěkného. Pak jsem šupajdila s papírama na příjem, z příjmu ještě k internistce pro prášky a pak už jsem byla přemístěna - nemyslete si, že do pokoje na rizikové oddělení, ale z důvodu totální přeplněnosti podolské porodnice mě šoupli na jednu noc do porodního pokoje!! Hned mě napojili na kapačku a začli makat na snížování tlaku. Jeník mi donesl věci a chudák byl ze mě celý nervózní.

Druhý den jsem se dostala na pokoj, kapačka pořád v ruce a tlak stále ve výšinách, teprve třetí den se to trochu vylepšilo a já se zbavila kapačky. Tlak se začal celkem pěkně stabilizovat., což však byl klid před bouří. Čtvrtý den ráno klídek a od poledne tlak opět stoupal, večer už mě zas napojili na kapačku. Bohužel v noci se to totálně zhoršilo, po 12hodině jsem začala zvracet, mít zimnici (totálně se mi třáslo celé tělo). To už jsem ležela nejen na kapačce, ale taky napojená na monitor a sledovali miminko. Paní doktorka po mé kontrole konstatovala, nebudeme čekat uděláme císaře. Hmm mé plány o krásném rychlém a pohodovém přirozeném porodu se zhroutily :( Ale tak jsem se bála, abych svým kolapsem neublížila miminku, že jsem ani nemukla, podepsala jsem souhlas s celkovou narkózou (což mi bylo doporučeno) a pak už to byla rychlovka. Oholit, océvkovat, nasadit anděla, šup na vozík a hup na sál. Jo samozřejmě jsem stihla zavolat Jeníkovi, že rodíme, takže to stihl a byl první kdo viděl naše sluníčko.

Velmi mile mě překvapilo, jak rychle to všechno šlo, píchli mi nějaké injekce a během chvilky uspali. Tobík se narodil 12.11.2008 v 3:31 s mírami 46cm 2840g (já byla v 38 týdnu těhotenství):) Jak to bylo dál napíšu jindy.

Něco o mé rodině a zvířeně

Asi bych měla napsat něco o sobě, než se pustím do blogování. Jsem pohodová holka, která miluje svoji rodinu a všechny chlupáče co máme doma.

Manžela Honzu jsem poznala před júú to je dlouho 12 lety, vzali jsme se v roce 2003 a letos se nám narodil syn Tobiášek (12.11.2008) . Je to hodné pohodové miminko, naše sluníčko. Doma s námi bydlí také sedmiletý šarpej Bilbo a kocour Tlapka - nalezenec zhruba devítiměsíční, zvířenu doplňuje želva zelenavá jménem Žižla.

A co mě baví? Kromě času stráveného s rodinou jsem tak trochu knihomol, ráda koukám na filmy a cestování je taky prima, no a internet to je moje droga. Občas řádím v kuchyni a potom si všichni stěžují, že za jejich kila můžu já, no aspoň že to mají na koho svádět .-)

Můj začátek

Tak jsem si konečne vytvořila blog, všichni blogujou, dokonce i moje sestra bloguje, tak nesmím být out.

K blogování mám jeden krásný důvod a to moje miminko Tobiáška, abych nezapomněla jaké pokroky dělá každý den, rozhodla jsem se, že si to prostě napíšu :-)

Blog však bude také o mém manželovi Honzovi a jeho létacím koníčku a o našem zvířectvu pejskovi Bilbovi, kocourovi Tlapkovi a želvě Žižle.

Všechny kdo můj blog budete číst vítám a doufám, že se Vám bude líbit.