POHYB
Tobi je veliký neposeda. Chvilku nepostojí. Všude vleze, na všechno vyleze. Baví ho lézt na sedačku, zdolávat schody. Venku je fascinován kamínkama, kalužema, hlínou, do všeho musí šlápnout, všechno osahat.Strašně rád se koupe. Vodu prostě miluje, nevadí mu v očích, cáká všude kolem a pořád ji musí do něčeho nabírat. Ve vaně má kyblík nebo kelímek a tak má kupu práce s přeléváním. Po operaci dostal nové odrážedlo, už mu to jde perfektně. Musíme koupit helmičku a vyrazíme na odrážedle ven.
Umí ukázat bříško, očičko, nos a pusu. Jak je veliký, kolik má starostí, jak se má. Když něco spadne na zem chytne se za hlavu a kroutí jí. Pěkné dělá tany tany a dupy dup. Paci paci ho moc baví. Kolo kolo taky. Strašně rád něco pusinkuje, oblíbenou ovečku nebo Bilbíka :-)
MLUVENÍ
No s mluvením to má na štýru. Mele pořád něco, ale hlavu a patu to nemá. Co mu jde je tata, deda, čiči, občas mele mamamama a umí mňam.
PAPÁNÍ
Tobi je úžasný všežravec. Papá pěkně pečivo, jogurty, Lipánka, ovoce. Chutnají mu polévky a je omáčkový. Má pořád osm zoubků a je líný kousat, ale nic nemixujem, pěkně se musí snažit sám.
DOVEDNOSTI
Čtení ho zatím nebaví, je to malý neposeda. Ale co se dá rozmontuje, je fascinován kabely, počítačem, čudlíky, sporákem, myčkou a pračkou.
Úplně propadl kouzlu běhání venku a hlavně je posedlý pískem. Hrabat se v něm, přesýpat ho, no to je pro něj ráj :-)
Miluje zvířátka, všechna bez rozdílu.
neděle 21. března 2010
Tak to máme za sebou
Jsem ostuda ostudná, že jsem dlouho nenapsala, ale nějak se mi nechtělo.
Tobíkova operace dopadla na jedničku. Vše probíhalo tak jak má, Tobi byl úžasný, krásně to snášel. Jizvička se úžasně hojí a Tobi má zdravé srdíčko. Nebylo to lehké, operace trvala skoro šest hodin plus přípravy, oba jsme byli s manželem dost na mrtvici a mrtvolně jsme bloumali Prahou, protože by doma na nás všechno padalo a v Motole jsme sedět před sálem nechtěli. Když jsme slyšeli v telefonu, že je vše OK, asi se republika rozduněla, jak nám spadl kámen ze srdce. Tobi byl dva dny na pooperačním oddělení, kam jsme za ním nesměli, ale jakmile ho přeložili na JIP hned jsem byla s ním, byl hodný, hodně spinkal a odpočíval. Po narkoze ho dost zlobilo bříško a kvůli drenům jsme nesměli masírovat, ale pomohly léky.
Zotavování bylo velmi rychlé, čtvrtý den po operaci Tobi seděl v postýlce a pátý už chodil podél postýlky a chtěl se rozběhnout. Musela jsem ho udržovat v klidu. Zvládli jsme to, jakmile mu vytáhli poslední dreny, přeložili nás na mateřský pokoj a kdyby Tobiho nezlobily výpotky, byl by už sedmý den po operaci doma. Jelikož mu zůstávalo trochu tekutiny kolem srdíčka, což je nebezpečné, tak jsme zůstali do pátku (tj devátý den od operace šel domů) a poté jsme ještě dva týdny chodily 1x týdně na kontrolu. Voda se ztratila a Tobi je v pohodě.
Srdíčko nyní pracuje tak jak má, bohužel vlivem náročného rozšíření plicnice vznikla druhotná nedomykavost chlopně, což je u falloťáčků běžné, a je jen otázkou času co s tím. Výhledy jsou ale dobré. Do dospělosti by snad neměl být operován. Pak se uvidí.
Nyní se snažíme vyhýbat bacilům, ale jinak už nemá Tobi žádná omezení, může řádit jak se mu zachce, nezadýchává se a moc se mu líbí jeho nový přísun energie.
Já bych moc a moc chtěla poděkovat všem v Motole za úžasný výkon, za to že nám Tobíka zachránili před jistou budoucí smrtí. Zní to příšerně, ale je to bohužel tak. Veškerý personál byl milý, usměvavý a vždy naplněný optimismem. Myslím, že takové profesionály bychom měli platit zlatem.
Tobíkova operace dopadla na jedničku. Vše probíhalo tak jak má, Tobi byl úžasný, krásně to snášel. Jizvička se úžasně hojí a Tobi má zdravé srdíčko. Nebylo to lehké, operace trvala skoro šest hodin plus přípravy, oba jsme byli s manželem dost na mrtvici a mrtvolně jsme bloumali Prahou, protože by doma na nás všechno padalo a v Motole jsme sedět před sálem nechtěli. Když jsme slyšeli v telefonu, že je vše OK, asi se republika rozduněla, jak nám spadl kámen ze srdce. Tobi byl dva dny na pooperačním oddělení, kam jsme za ním nesměli, ale jakmile ho přeložili na JIP hned jsem byla s ním, byl hodný, hodně spinkal a odpočíval. Po narkoze ho dost zlobilo bříško a kvůli drenům jsme nesměli masírovat, ale pomohly léky.
Zotavování bylo velmi rychlé, čtvrtý den po operaci Tobi seděl v postýlce a pátý už chodil podél postýlky a chtěl se rozběhnout. Musela jsem ho udržovat v klidu. Zvládli jsme to, jakmile mu vytáhli poslední dreny, přeložili nás na mateřský pokoj a kdyby Tobiho nezlobily výpotky, byl by už sedmý den po operaci doma. Jelikož mu zůstávalo trochu tekutiny kolem srdíčka, což je nebezpečné, tak jsme zůstali do pátku (tj devátý den od operace šel domů) a poté jsme ještě dva týdny chodily 1x týdně na kontrolu. Voda se ztratila a Tobi je v pohodě.
Srdíčko nyní pracuje tak jak má, bohužel vlivem náročného rozšíření plicnice vznikla druhotná nedomykavost chlopně, což je u falloťáčků běžné, a je jen otázkou času co s tím. Výhledy jsou ale dobré. Do dospělosti by snad neměl být operován. Pak se uvidí.
Nyní se snažíme vyhýbat bacilům, ale jinak už nemá Tobi žádná omezení, může řádit jak se mu zachce, nezadýchává se a moc se mu líbí jeho nový přísun energie.
Já bych moc a moc chtěla poděkovat všem v Motole za úžasný výkon, za to že nám Tobíka zachránili před jistou budoucí smrtí. Zní to příšerně, ale je to bohužel tak. Veškerý personál byl milý, usměvavý a vždy naplněný optimismem. Myslím, že takové profesionály bychom měli platit zlatem.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
